Žijeme
na rovině, na plochém povrhu. A přesto – nebo snad právě proto – stoupáme
vzhůru. Jsme pozemšťané, a přece občas dokážeme proniknout do stejných výšek
jako bohové. Někteří se vznášejí díky umění, jiní díky náboženství a většina z nás
díky lásce. Při každém vzlétnutí však hrozí zřícení a k hladkým přistáním
zase tak často nedochází. Může to s námi mlátit o zemský povrch silou,
která nám zláme nohy, může nás to třeba dovláčet až k železniční trati v cizině.
Každý milostný příběh v sobě skrývá příběh žalu. Pokud ne hned, později
určitě. A pokud to neplatí o jednom, platí to o druhém. A někdy to platí o
obou.
Tak proč tedy tak vznosně toužíme po
lásce? Proto láska je průsečík, v němž se setkávají pravda a kouzlo.
Pravda jako ve fotografii, kouzlo jako ve vzduchoplavbě.
Julius Barnes:
Roviny života
Žádné komentáře:
Okomentovat