Bude jich třináct, dneska
jsem poznala jedenáct.
„Který předmět máte
nejradši?“ ptám se. „Matiku,“ zazní několikrát. „A nejmíň rádi?“ „Češtinu“. To
mě zarazí. Zaujme. Pobaví. Vyžaduji matematicky přesnou odpověď. Deset se
hlásí, že s češtinou to o nich platí, jen Bářina ruka zůstává dole. Usmívám
se na ni, to bude moje naděje. Nenechám to jen tak být, zajímají mě důvody. „Je
těžká“, „má moc výjimek“, „musím se soustředit“, „bolí z ní ruka“… Teď se
hlásí Bára. Ha, ta jim vytře zrak nějakým výborným argumentem pro jazyk, pro
čtení. „Já jsem si zrovna vzpomněla, že češtinu vlastně taky nemám ráda,“
vysvětluje děvče upřímně. Už se neusmívám. Chtělo by se napsat „challenge
accepted“, ale nejsem si tím tak jistá. Ale jo, těším se hodně. Za jakýkoli tip
na knížky pro šesťáky a osmáky nečtenáře budu vděčná, hlavně za ty pro kluky.
Žádné komentáře:
Okomentovat