Jmenovat se Melody

Můj předvčerejší objev. Krása v hrůze. Nejen jazz. Díky Davidovi.

 

Jmenuje-li se někdo Melody, může se věnovat něčemu jinému než hudbě? Sotva. Někdy to ale nejde tak přímočaře. Melody Gardot bylo sedmnáct, vyjela si na kole a jeden řidič jel na červenou. Zranění hlavy, páteře, zlomenina pánve. Vypadalo to, že od pasu dolů zůstane ochrnutá, znovu se učila třeba čistit si zuby. Měla problémy s krátkodobou i dlouhodobou pamětí, začala být extrémně citlivá na světlo (dodnes nosí tmavé brýle) i zvuk. Naštěstí existuje hudba. Paradox při té citlivosti? Před nehodou hrávala po barech na klavír, podstatné však bylo, že v sílu hudby věřili její lékaři. Věřili, že si díky ní mozek vytvoří nové cestičky - vím, to je hodně laické, ale myslím, že zatím víc netřeba. Stačí si ji poslechnout teď, devět let od nehody. Každé ráno si prý musí přečíst, co má ten den dělat, ale písničky si píše sama. Ne, nejsou zábavné, ale uchvátila mne ta vyrovnanost, někdy až lehkost, kterou v tom cítím. Bývá přirovnávána ke kdekomu, já myslím na Patriciu Barber a Norah Jones.