neděle 16. září 2012

Když nepotřebujete hrnec

Dneska dostanu čtečku. Jsem zvědavá, jak se s ní žiji, jestli nezůstane někde v koutě s tím, že jednou se podívám, jak to na ní všechno funguje. Letní narozeniny dospělé mě a dospělých mých sester v "původní" rodině téměř neslavíme, pořád je někdo někde pryč a myslím, že nám to nikomu nevadí. Dnešní oslava o dva měsíce opožděná je tedy výjimkou, k mé radosti maskovaná grilováním. O čtečku jsem si řekla, ale jak patrno výše, není to tak, že bych bez ní nemohla žít. Nový prvek ale vnesl do obdarovávání 3 a 3/4 letý synovec. Společný dar shledal věcí příliš abstraktní, navíc když ji má u sebe děda, i rozhodl se, že mi musí dát ještě něco jiného. A trval na hrncích :). Praktické dítě, řekla jsem si, když mi to ségra volala. Dohodly jsme se, že si něco koupím, konspirativně jí to předám a Jonáš bude mít dárek. Problém nastal ve chvíli, když jsem v obchodě prohlížela hrnce všech možných velikostí a specializací (dost mě oslovil hrnec na chřest, avšak když jsem zvážila jeho velikost a období, kdy je chřest k dostání ...) a bolestně si začala uvědomovat, že fakt žádný nepotřebuji. Ale můžu to tomu chlapci udělat? Navíc když opravdovou radost by mu udělala hned celá řada. Ještě že byla jeho maminka přesvědčena, že k čemukoli jinému do kuchyně ho přesvědčí Vyhrála červená grilovací pánvička, už je u dárce, tak jen doufám, že na celý plán nezapomněl a nebude si ji chtít nechat. A že mu tenhle typ myšlení vydrží a příště mi dá třeba povlečení. A jó vlastně, já si to kupuju sama. Ale nevadí, i tohle je způsob, jak si vybavit domácnost.

Žádné komentáře:

Okomentovat