sobota 15. září 2012

Paní učitelka Párkrová

aneb o záludnosti gramatických pravidel
Bavili se na výletě během seznamovacího kurzu prváci o předpřítomném čase. Proč to dělali, to věru netuším. Jsou to buď všechno budoucí lingvisté, nebo se testovali, co kdo umí a jak na to budou. Na správné variantě věty se nemohli shodnout, i přiběhli se zeptat. Učit se mi nechtělo, vyvrátila jsem tedy je domněnku, že předpřítomný čas musí nutně znamenat, že jev trvá do přítomnosti, a doufala, že debata skončila. Obrátila se ale na mě Daniel. Jen matně jsem tušila, že žil nějakou dobu v USA. "A můžu paní profesorko říct - I have been to Britain last year, že jo?". Horší otázku si vymyslet nemohl. Autoři spousty učebnic vy větu zařadili do cvičení se zadáním "opravte chyby". Nadechla jsem se a začala blekovat cosi o neslučitelnosti přesného časového údaje s "present perfect". Jenže jsem věděla, co asi přijde. Přišlo: "Jenomže paní učitelka Parkrová (jak to jméno nejlépe počeštit - zkrátka Mrs. Parker) řekla ve třetí třídě, úplně si tu hodinu pamatuju, "I have been to Florida last year." A já jsem věděla, že Párkrová nebyla nutně žádná tupá Američanka,co nezná svoji mateřštinu a že to rodilí mluvčí tohle klidně řeknou a vůbec, ale ani trochu jim nevadí, že my tady učíme něco jiného. Navzdory předpokokladům jsem si paní učitelku prozatím oblíbila. Mám to ráda, tohle věčné připomínání, že jazyk si nečte příručky a nechová se podle nich. Ale učit gramatiku asi přestanu úplně.

Žádné komentáře:

Okomentovat