pátek 28. září 2012

Šla jsem a nezažila nic

Akce Zažít město jinak mě dojala. Fakt, brala mě ta poklidnost, to veselé všechnomožno... A nakopla k realizaci nápadu, který se už nějakou dobu třískal v mé hlavě s širošírou leností. Nápad jít ode dveří ke dveřím - byt-kabinet - pěšky. A ta středa se nabízela, krásně bylo a pracovní doba středoškolského učitele, tvrdím (a jsem při smyslech), je dost flexibilní, ač se to na první přemýšlení nezdá. Zkrátka stačilo dorazit kolem jedenácté.
Dolů do starých Hluboček zněl plán, ale že vyrážím později, beru to kus kolem hlavní z nejhlavnějších. Pod kopcem už ale kličkuji i zelení a o kus dál si povoluji výjimku, doping pro podzimní čas, mířím "do přístavu". Až budou na Vltavě ledy (skoro) a přestane jezdit trajekt, půjdu přes železniční most. Na Josefínu nastupuji pět minut před odjezdem, náhodou to takhle vyšlo, nic jsem nepočítala, čas nehonila. Jedu jen já a starší paní. "Teď už budou hlavně důchodci," vysvětluje přívozník, až v jednu to zase začne. Takže k vodárně a pak už jen intuitivně nahoru a doleva. S levotočivostí jsem to zdá se přehnala, trošku si zacházím, nevadí, jsem tam. Za hodinu a půl!
Podvědomě jsem snad čekala něco víc, dobrodružství, zajímavá sektání, mořskou pannu (či snad pána) ve Vltavě. A ono nic. Né, ne že nic - to chůze je sama o sobě krásná. O o půl osmé večer jsem zase mířila do školy cosi dodělat. Vždyť říkám, že má pracovní doba je značně flexibilní :).

Žádné komentáře:

Okomentovat