Už dlouho jsem nebyla na pořádné túře, říkala jsem si. A nebyla jsem sama - my, co jsme spolu v létě divadelně kočovali, shodli jsme se, že té chůze (i kvůli vedrům při začátku léta) zase tak moc nebylo a že je nejvyšší čas to napravit. Jana vymyslela kraj i místa přespání a s Tomem jsme nakonec byli tři. Od páteční večera do nedělního dopoledne jsme šli Lužickými horami, krajinou přívětivých několika málo spoluchodců, krásných domečků, vtipných průvodčích, podzimních barev a usínajícího sluníčka, penzionů už prázdných a cest mokrých a listím posetých, krajinou klidnou a silnou. Mezi chůzí jsme pochopitelně také bydleli i leccos pojídali, ale šli v pátek i sobotu i za tmy s čelelovkami, pěkné to bylo jako už dlouho ne. A i když kromě Hvozdu nám žádné větší kopce v cestě nestály, šli jsme dost rychle. Jak já dneska cítím lýtka!
To mne přivádí ke zmínce o akci, která mi od současných bolístek neuleví (neb k ní dojde až na konci října, a do té doby budu zase už chodit pořádně běhat a nohy si zvyknou, nebo se zmátoří samy:), příjemná však bude dozajista. Masáž mám na mysli, a ne jen tak ledajakou. Líbí se mi, když různé neziskovky dokáží při svých prosbách o peníze přijít s něčím zajímavým. Hospicovému sdružení Cesta domů se to daří. Kdo ho chce podpořit, může si a 31.10 objednat masáž u tudia zdraví: http://www.cestadomu.cz/detail-akce/masazni-den-pro-cestu-domu-2012.html. Všichni maséři věnují ten den veškerý výdělek zmíněnému sdružení. Netřeba asi dodávat víc, prostě užitek pro tři strany - připadá mi.
Žádné komentáře:
Okomentovat