Že vás nadchne knížka, jste jí
pohlceni, ale zároveň je vám tak dost líto, že si jí učítáte? J Mně se to děje často
s knížkami dějovými, teď po dlouhé době s knížkou nedějovou, nebo
spíš zdánlivě nedějovou. S Atlasem odlehlých ostrovů.
Koukala jsem po téhle publikaci
od loňska, pak i Ježíškovi dala vědět, ten si však z mých nápadů vybral
jiné (to není výtka, Ježíškové moji), tak jsem si ji nakonec mezi svátky
koupila sama. Děkuju si moc!
Ostrov Samoty, St. Kilda,
Annobón, Brava, Trindade, Rapa Iti, Fangataufa, Pukapuka, Pingelap… Ta jména,
už jen si je říkat. Judith Schalansky, autorka z bývalé NDR, i pro svoji v dětství
zrozenou lásku k atlasům vybrala 50 ostrovů, které - jak zní i podtitul
knížky - nikdy nenavštívila a nenavštíví. Nenavštíví je téměř jistě ani nikdo
ze čtenářů. Jsou totiž nejen opravdu odlehlé, často se na ně nedá dostat jinak
než tu ztroskotat, ale mnohdy bychom se na nich buď unudili, nebo bychom vůbec
nebyli vítáni. Proč tedy číst? Pro krásu kartografie, pro radost
z putování prstem po mapě, pro fantazii, pro drobounké příběhy, pro
poetiku vyprávění. Poetično je ale jen ve způsobu podání, co do obsahu jde o
čtení místy dost drsné.
Každému ostrovu je věnována
dvoustránka, vpravo krásně vypracovaná mapka, vlevo malinko faktografických
údajů, hlavně však nějaký úlomek z historie. Autorka pátrala ve starých a
neznámých knihách, má tedy vše podloženo a podává jako jisto věc, jen jednou narazila
jsem na výraz „říká se“.
Schalansky říká, že ostrovy mohou
být rájem, ale i peklem. „Odlehlý ostrov je ve své podstatě vězením… Vhodné
sběrné místo pro všechno nechtěné, potlačované a pochybné.“ A píše o bláznivých
badatelích, nedobrovolných robinsonech, podivných komunitách krutě
kontrolujících porodnost, protože ostrov uživí jen určitý počet osob,
samozvaných guvernérech… O ostrovu, ze kterého zoufalí trosečníci odplouvají na
vorech do neznáma, protože všechno je lepší než čekat zajatý na kousku písku. O
ostrovu vysídleném, protože se ukázal být vhodným místem pro testování
jaderných zbraní… Hm, tak takhle o
poetici knihy asi nikoho nepřesvědčím ale L.
Ale ona je opravdu krásná. Tak honem na závěr ještě jeden příběh nadějně dojemný a jeden vtipný popis sexuálních praktik :).
Žádné komentáře:
Okomentovat