Číst jsem začala s lehkou nedůvěrou,
ale nebyla tak docela na místě. Dostavilo se ne snad nebetyčné nadšení a
výkřiky, jakou že „bombou“ ta kniha je,
ale rozhodně radost, potěšení ze čtení, snad i trošku napětí. Netrvaly ale
dlouho, novela je novela, tak na jeden večer či dva dny cesty do práce a zpět
(záleží, jak rychle na knihou usínáte a jak daleko dojíždíte).
Příběh kněze Tomáše, který své
povolání ve všech smyslech toho slova „vymění“ za lásku k ženě, vlastní
dítě, rodinu. Téma možná na první pohled až trošku kýčovité, v téhle knížce
ale určitě ne. Nemyslím si, že jde o psychologický portrét muže - hlavního
hrdiny, autorka víc píše o pozici kněze, o církvi a víře v dnešní společnosti.
Nedělá to ale v nějakých popisných a filozofujících pasážích, ale ve velmi
dobře zachycených krátkých scénách, detailních obrazech, rozhovorech
(vystudovaná scénáristka se nezapře). Živé, čtivé, uvěřitelné. Posmutnělé. Posmutnělé
ve všech tématech - Tomášovo dětství, vztah k matce i otci, vztahy s věřícími,
moderní metody výchovy dětí, dávná přátelství, manželství po narození dítěte. Smutek,
co není snad depresí. Štvalo mě místy, že ve svém debutu nejde Veronika Bendová
víc do hloubky, hlavně když se snaží zachytit krizi kněžské identity, která u
Tomáše nesouvisí jen se setkáním s bývalou spolužačkou, ale kterou
prochází už dřív. Postupně jsem ale došla k přesvědčení, že je to možná
dobře. Psát o tom, musel by to autor buď prožít, nebo být géniem. Cokoli jiného
působilo by zřejmě vykonstruovaně.
Nonstop
Eufrat za přečtení stojí. Pro drama na malé ploše, pro silné detaily mnoha scén,
pro časové (nematoucí) skákání mezi časovými rovinami, pro nakukování do duší postav, pro nečernobílost, pro některá témata
(třeba těžkosti dnešních kněží způsobené tím, že jsou často předkládáni z místa
na místo a nemají tak možnost navázat normální vztahy), pro jiná, co vám třeba
zůstanou v hlavě. I pro prvek záhady: Tomáš začne dostávat zprávy z potlačeného čísla (což teoreticky nejde) a v nich jen odkazy na verše z Bible, které se až děsuplně týkají toho, čím prochází nebo co právě dělá.
Jasně, že mám i výhrady, ale nebudu o nich psát!
Jasně, že mám i výhrady, ale nebudu o nich psát!
Žádné komentáře:
Okomentovat