Magnesia
Litera tedy se zpožděním jen tady u mne, jinak vše proběhlo jak má. Nebo ne? Jitka Neradová
reagovala na mé hudrování na Hájíčka komentářem o tom, jak je to oceňování
nepochopitelné. To je pravda asi. Schválně jsem si pustila udílení „liter“ ze
záznamu, líbilo se mi moc, mám slabost :) pro režiséra
Jiřího Havelku a tady byl tradičně k vidění na jevišti. Jen jsem měla v hlavě,
že při nějakém slavnostním udílení vysvětlují, proč a za co se toho kterého
rozhodla porota ocenit… což mám očividně spojeno s nesprávnou cenou -
autory nechali promluvit hezky, ale zdůvodnění veškeré žádné.
Ona
by nepochopitelnost možná tak nevadila, kdyby se pak čtenáři (celkem
pochopitelně) nechtěli oceněními řídit. Ale musím přiznat, že já jsem letos
nechápala dvakrát – jednou negativně (to v případě zmiňované Rybí krve) a
jednou pozitivně (dá se to?). Stropy Zuzany Brabcové jsem četla ještě před oním
večerem a nikdy bych netipla, že „jí to fakt dají“. Slyšela jsem z různých
stran, že ta kniha je výborná, přesto se mi do ní trošku nechtělo. „Celé se to
odehrává na detoxu,“ říkali mi. Pravdu měli, ale když jsem ji konečně otevřela,
nepůsobila na mě ani trochu depresivně (… tak dobře, možná chvílemi trošku, ale
po většinu času platilo to před závorkou). Ne děj, ten je vlastně velmi
jednoduchý, pobyt v Bohnicích od přijetí do propuštění, ale jazyk, toť
čirá radost! Radost se třemi, i čtyřmi vykřičníky!!!! Jazyk a způsob proplétání
reality, snů skutečně nočních i těch, co je vytvoří pošramocená mysl,
vzpomínek. Těch obrazů, těch metafor… nedá se vyprávět. Za nějakou dobu, tuším,
přečtu si znovu. A nebo jinou autorčinu knihu. Ona to všechno prožívá, o čem
píše, jednak „se to ví“, jednak bez skutečného prožitku by takhle asi málokdo dokázal
psát. Prostředí by mohlo mást, Zuzana Brabcová není dvacetiletá slečna
popisující své alkoholové či drogové úlety. Ročník 1959. A teď, na Liteře,
říkali, že jí dobře není. Občas si na ni vzpomenu.
Ale!
Já jsem asi mnohdy dost divný čtenář. Vůbec ne intelektuálka za každou cenu,
divili byste se, co někdy čtu za oddechovky, jen zase jindy nadchnu se jazykem,
způsobem vidění, způsobem vyprávění. Dokážu si moc dobře představit, že
sáhne-li někdo pod dojmem ocenění právě po Stropech, může být zklamán, asi i
nedočíst. Ty ceny zřejmě budou nepochopitelné vždycky.
Přesto,
kdyby někoho zajímala první kapitola, tak tady.
Žádné komentáře:
Okomentovat