Ještě pár dní před porodem si napsala dva maturitní testy. Akorát prý ztrácela čas, jak musela odbíhat na záchod. Minimálně o rok starší než její spolumaturanti, rozhodně ne proto, že by propadla. Naopak, vždycky byla skvělá studentka. A sympatická taky. V sobotu porodila, v úterý šli s chlapečkem domů, ve čtvrtek a pátek si už zase odskočila do školy napsat státní část. Jen usedět to byl trošku problém, kdyby prý tak šlo psát ve stoje u nějakého pultíku. Asi jí něco zbyde na září, přesto poklona obrovská.
A teď skok úplně jinam: až včera jsem si přečetla v několik měsíců starém Respektu o Ladislavu Matějkovi. To je ten, jak se o něm několikrát mluví ve filmu Adéla ještě nevečeřela: „A kdybyste v Americe potkal Ladislava Matějku, tak jej pozdravujte.“ Slavista, novinář, emigrant. A taky editor třídílné korespondence Voskovce a Wericha, co jsem se k ní ještě nedostala. Bylo mu skoro devadesát a do bostonského archivu ji chodil přepisovat ručně (doma pak znovu do počítače), protože ofotografovat stránky mu dovolili až na samém konci práce. To tedy poklona podruhé.
Vůbec to spolu nesouvisí, ale říkám si, co ti lidé všechno nedokáží. A doufám, že si to budu říkat, až si zase budu chtít naříkat, že nestíhám a nemůžu :).
Žádné komentáře:
Okomentovat