Koketní žonglování

Za „normálních okolností“ (jestli vůbec nějaké takové existují) bych na tuhle inscenaci – totiž na Plovárnu (bra)Tří v triku asi vůbec nešla. Ne že bych měla něco proti novému cirkusu, naopak, mám ho ráda, ale je toho zkrátka k vidění moc a peníze, čas a síly úměrně tomu nebobtnají. Jenomže: a) kamarádka mi vyprávěla, jak na stránkách www.hithit.com podpořila nápad lidí ze společnosti Cirqueon dělat novocirkusové taškařice s nevidomými dětmi, b) chvíli předtím jsem se doslechla, že projekty na „hithitu“ musí být schválené administrátory (tzv. strážci projektů), že zkrátka nejde jen tak začít sbírat peníze na jakoukoli blbost (čímž moje sympatie vzrostly),  a hlavně c) cirkusový projekt na zmíněném portálu jsem si našla právě ve chvíli, kdy do konce sbírky zbýval jeden den a částka v podstatě zanedbatelná – takže jsem samozřejmě přispět musela, respektive přispělo se to z mé karty nějak samo J Celý princip sbírky je velmi jednoduchý a sympatický: když se do určeného data cílová suma „nesejde“, peníze jsou dosavadním přispěvatelům vráceny; za příspěvky v různých výších navíc organizátoři každého projektu musí slíbit různé odměny. A – pointa je tu – v našem případě to byly lístky na představení (což sice ponouká k otázce, jestli jsem skutečně nějak přispěla k realizaci projektu a nezaplatila si jen vstupenky J, ale doufám, že trochu ano.)

K Plovárně (k vidění třeba v divadle Ponec) dá se říct jen tolik: spousta žonglování a taky další akrobatická čísla, z nichž některé ani pojmenovat neumím, každopádně účinkující k nim potřebují všemožné, od lana po lahve od piva. Z diváků si v jednu chvíli udělají koupaliště a (nejen) elegantně mezi nimi „plovou“. Celé je to nesmírně vtipné, jemné, nápadité a artistní, laškování při žonglování nemá chybu. Jako inspiraci uvádějí Rozmarné léto, je však spíš vzdálená, viditelná v době (kníry, plavky), místu (plovárna), svádivosti, řevnivosti a občasném dusnu. Dva muži a slečna na jevišti, co z toho tak asi může vzejít … . Jsem ráda, že okolnosti zase jednou nebyly normální (akorát se na hithit nesmím dívat moc často – takových projektů, které potřebují těsně před cílem zachránit, tam asi bude víc.) A poslední poznámka: představení trvá kolem hodiny a ačkoli začínalo v osm, zvládlo ho výborně i několik docela malých dětí.