Překvapila mě ta
agresivita. Dva chlapi v metru, do nepříčetna vytočení, že revizor
nechal projít černého pasažéra… teda pasažérku. Hezkou, mladou, v krátké sukni
k tomu. Oni si jízdné platí, proč ona ne, jasně, měli pravdu, ale ta síla
vzteku, to řvaní, ta rvačka vyčkávající za rohem. Chcípni sousedova kozo. Jindy překvapila mě mírnost: Chvíli se upejpali, pak si od nás
ale pivo vzali, že prý se rozdělí. (Jen ona si nedá, ona jen víno.) Bezdomovci. Pivo jim poslal Vašek, tak trochu aby se schovalo,že neseme s namazanými tousty i mrkev a nevíme, jestli se
něco tak zdravého vůbec hodí, jestli jsme neměly vzít spíš rohlík a kus salámu. Zažité představy. Že
Lenka bydlí celý život – s přestávkou – v jedné čtvrti, poznala v M.
bez domova dávnou skorospolužačku, teď občas shání stan, občas daruje jídlo.
Na kraj sídlištního lesa šla jsem tuhle s ní a poslouchala, jak se před námi vzájemně peskují za každé sprosté slovo. Ani nevím, proč to píšu. Útržky.
Žádné komentáře:
Okomentovat