Lhasa de Sela

 

Lhasa, potomek Aztéků z Mexika. Kočovný, dobrodružný život, krásný hlas. Zemřela mladá. Já ji objevila až dnes. Nadchla mě - a to normálně moc nemám ráda, když někdo zpívá „místo“ Cohena.  

 

Den čtvrtý - Ute Lemper

Dneska jsem věděla, že v kalendáři je čas na Ute Lemper. Jen se mne neptejte proč, nevím, netuším, z nálady to tak přijde. Moc se mi líbí její zpívaná němčina, třeba v Mackie Messerovi, nakonec to ale jazykově dopadlo trošinku jinak...To aby bylo v otvíraných okýnkách nějaké to překvapení i pro mě samotnou :).

(A kdyby měl chuť někdo další v komentářích rozšířit mi obzory, směle do toho, sama nevím, jestli to vůbec zvládnu do 24. hudebně „dotáhnout“ .)

Plíhal na kole

 

 

 

Vánoční dárek z před roku.  Jedna z nejlepších, nejveselejších, nejvyrovnanějších písniček o smrti. Asi jsem si nemyslela, že budu Plíhala jako „úplně dospělá“ zase poslouchat. Ne často, jen někdy, těch textů nemůžu se nabažit. Nevlezlé, neklišovité moudro.

Tomatito... flamenco

To mi tak psala nějak před týdnem jedna z mých sester, jestli bych prý s ní nešla na koncert flamenca. Když kdysi žila v Holandsku, na kurzy tohohle tance chodila - kde taky jinde, že, typičtější zemi by si člověk nevymyslel J. A tak jsem si řekla, proč ne, spíš že se moc nevidíme, než pro samu touhu po takovém kulturním zážitku. Jaké překvapení, když jsem pak z tisku vyčetla, o jak velkou událost že to půjde: Po devíti letech přijíždí do Prahy světoznámý španělský kytarista José Fernándes Torres „TOMATITO“, který patří dnes vedle Paca de Lucii mezi nejvyhledávanější interprety flamenca na světě.

Média nelhala, přijel s doprovodnou skupinou Soy flamenco, také výtečnou tanečnicí Palomou Fanta a výborné to bylo. Koncertovali na závěr festivalu Kytara napříč žánry. To jen já neumím popisovat téměř žádnou hudbu, natož tu, kterou jsem si asi nikdy nepustila jen tak a zaslechla hodně náhodně. Krásné hlasy, jejich kombinace, kytara virtuózní, tleskání, tanec … tanec vlastně působí chvílemi dost naštvaně (prý jsou i elegantnější tanečnice :), ale ta energie! Člověk si může jen domýšlet, o čem se zpívá. Vůbec to nevadí.

 

Adventní kalendář hudební

Jako děti, možná trochu starší děti, protože za dětství z nejhlubších adventní kalendáře ještě nebyly, jsme vyčítaly mamince, že nám žádný nechce koupit. Nedokázala se tehdy přenést přes poměr čokoládogram versus cena a čokoládokvalita a tvrdila (nebyl důvod nevěřit), že nám daleko radši koupí tabulky pořádné dobré čokolády, v balení je jí víc a vyjde levněji. Jak jí rozumným rozumem dospělých chápu, jak je mi touhou dětí jasné, že o množství a chuď zase tak moc nejde. Těšení, vydržet neotevřít,  nechat se překvapit, odměřovat čas. Neodolat hned ráno, nebo vydržet až do odpoledne?

Dneska jsou adekvátní kalendáře nejrůznější. Čajové sáčky, panáčci z Lega… Tesco má prý (říkala mi včera ségra) letos v nabídce i salámový - na každý den odměřené kolečko J (prý ho švagr dostane).

 

Já už nějakou dobu nosím v hlavě nápad na adventní kalendář literární, jeden pro děti, jiný pro dospělé. Jenže! Nevím, co to se mnou je (ve skutečnosti vím, je to lenost, ale pšššš!), že mi ty „geniální nápady“ vždycky někdo vyfoukne ! J (Opět skutečnost: nejasně tuším, že nápad byl zrealizován už mnohokrát). Tenhle konkrétně (nejen) čtenářský spolek Veselé poutnice , který vydal pro Cestu domů Adventní literární kalendář s povídkou či krátkým textem na každý den. „Jenže“  podruhé - byl hned rozebrán! Což je vlastně dobře, Cestě domů peněz přeju hodně.

 

Konec konců, literární advent může si každý, udělat vlastní. Nebo hudební, s ním začínám já. Objevy možná pozdní a dost staré, já se ale štvu, jak tu hudbu poslouchám málo a vlastně pořád dokola tu samou… Tak s první svíčkou, belgická zpěvačka a flétnistka Melanie de Biasio. Temný hlas.

Matika a jazz

Obdivuju je. Ty, co propadli několika oborům lidských činností a všechny dělají tak krásně dobře. Ty, kteří se na konci gymplu mohou rozhodovat, jestli půjdou studovat biologii, historii nebo architekturu, o jazycích neuvažují, protože je už dost umí, a k tomu třeba výborně hrají na housle. Známého, který si po hudební vědě ještě střihnul medicínu. Spolužáka z anglistiky - zároveň byl na učňáku na oboru „chovatel koní“. Pěvce Richarda Haana, že přeplaval La Manche. Svoji ségru. Emila Viklického, jazzmana s vystudovaným matfyzem. V krásném rozhovoru v LN nedávno mluvil o tom, že hudební talent se s talentem k matematice docela často snoubí. Prý J. S. Bach byl docela určitě talentovaný matematik. Jeho Hudební obětina je tříhlasá fuga, podle pramenů ji ale císaři Fridrichu II. improvizoval jako šestihlasou. „Na to musel mít v hlavě computer. Nechápu, jak to dokázal,“ říkal Viklický. Jó, pochopit se to asi nedá, užívat jich všech můžeme. Tak tady jedna Viklického úprava (a to už je asi můj "osud" :), že přesně ty nahrávky, které sem chci vložit, jdou jenom takhle odkazem).

 

https://www.youtube.com/watch?v=fiGe5mklsgY

Rozhovor pokračuje a Viklický přidává historku, kterou taky přeberu a tím tenhle obdivný text pokazím. Je vlastně dost k vzteku, ale možná už nepřekvapí nic. Vypráví, jak před několik lety přebíral na Hradě státní vyznamenání, zdůvodnil si, že je vlastně jedno od koho a že ať už si o V. K. myslíme cokoli, jazzu rozumí, takže trošku i proto. A jak tam tak sedí a pocity má slavnostní, všimne si najednou mezi hosty pana Škromacha, který s potutelným úsměvem miniaturním foťáčkem míří na dekolt manželky presidenta ještě předešlejšího :(. Ach jo. A bylo po slavnostních pocitech. Jsou zkrátka i lidé, kteří si pro své působení nezvolili obor, který by jim zrovna šel - veřejnou službu.

Předvánoční knižní bazar

Kdyby měl někdo potřebu smysluplně se zbavit „přebytečných“ knih (a třeba si chtěla před Vánoci udělat na poličkách a nočním stolku místo na další), nabízím jedinečnou příležitost darovat je našemu gymnáziu :). Kromě místa v domácnosti si ještě připíšete dvojitý dobrý skutek - knihy se dostanou k novým čtenářům a „vydělají“ na dobročinné účely. Kolegyně a knihovnice v jedné osobě pořádá (téměř) každoročně předvánoční bazárek. Knižní přebytky nabídne levně ke koupi a peníze z prodeje pak věnuje nějaké charitativní organizaci. Akce to bývá vydařená a oblíbená. Darovat lze cokoli, co by mohlo zaujmout středoškoláky či jejich učitele, tedy od filosofie po absolutní ulítlosti. Zhusta se na bazaru kupují také dárky na poslední chvíli, takže těžko definovat, jaké knihy mají šanci najít kupce. (Zrovna mi volala kamarádka, že má dvě charitativní tašky plní všemožných děl – od Platona po ZápotockéhoJ.) Akorát takové, o kterých máíe silné potuchy, že je nikdo nikdy nikde číst nebude, ty snad radši ani nedávejte J. A na druhou stranu – případné skvosty bychom si asi s dovolením ve školní knihovně nechali. Máte-li knížky, které byste rádi poslali dál, dejte vědět (po Praze jsme schopni si pro ně i přijet). Předem díky!