Blafování s jídlem

Ne, tady nepůjde o žádnou nepoživatelnou stravu, žádné blafy z mé kuchyně, tady půjde docela prostě o matení veřejnosti. V troubě mám slaný koláč, koláč z listového těsta s kuřecím masem, sušenými švestkami, hermelínem, smetanou a tymiánem. Bude doufám výborý, přinejmenším dobrý. Autorkou receptu je moje známá Lenka, já budu ale tuhle, pro někoho možná zvláští, kombinaci chutí zítra večer vydávat za specialitu z jakéhosi ostrova. Proč to proboha budu dělat? Inu, to máte tak. Ve Fantazii na Tylově náměstí, v malé vinárničce za malinkým knihkupectvíčkem, bude nás pět žen předčítat po jedné vlastní povídce. Když texty přicházely na svět, měl René, co nám při tom "přicházení" trošku pomáhá a radí, takový nápad - co kdyby všechny povídky něco propojovalo, co kdybychom každá v textu narážela na nějakou další spolupředčitatelku. A nám se to propojilo jídlem. V Gábinině textu se mladá holka rozhodovala mezi třemi ctiteli a své trilema přirovnávala k váhání u cukrářského pultu, Moniky hrdinka měla v troubě sekanou a přitom činila závažné životní rozhodnutí, moje se strašně těšila do Nepálu a na dálku vysvětlovala někomu z místních, co že je to smažák. Motivy se pak úplně zlehýnka objevovaly v povídkách ostatních, takové úplně drobounké narážečky to byly. A pak už bylo jen kousek k tomu, abychom vymyslely, že i občerstvení ten večer, až na nás přijdou davy, bude také literární. Jenomže! Gábi váhá, jestli nebude číst jiný svůj text, ve kterém jí hrdinka jen buráky, a já jsem svůj text o Nepálu nikdy nedopsala. Možná naštěstí, smažák není úplně jídlo, které byste mohli připravit doma a odnést do vinárny, že? Hrdinka mé nové povídky křižuje ostrovem, švestkovým ostrovem. Snad to není úplná hloupost, snad mi někdo do zítřka neprozradí, že mořský vzduch tomuhle ovoci nesvědčí. Protože jestli jo, budu muset ten koláč, co ho jdu právě vytáhnout z trouby, sníst sama.