Energie sněhu!

Ekologičtí aktivisté na to ještě nepřišli, ale já - podobně jako mnozí ze Slunce - čerpám energii z toho bíla. Mým snem je projíždět se křížem krážem Prahou na běžkách a Petřín navýšit na pořádnou sjezdovku. Není to úplně praktické životní nastavení, když uvážím, že na důchod se tím pádem  nebudu stěhovat na levnější jih, ale do Skandinávie. Z dnešního odpoledne a večera a celého dne byla jsem však nadšená a dočista zblázněná. To se projevilo tak, že jsem se v devět večer převlékla do běžeckého a běžela, běžela, běžela… na konec sídliště a cestou neprojetou mezi poli, tam a zase zpátkyJ. (V takovém stavu většinou přepísknu tempo, tak jsem zvědavá, snažím se preventivně utěšit tělo zázvorovým čelem, aby zítra chtělo na běžky.) Na přechodech brzdila jsem skluzem před auty brzdícími smykem. Ovšem, kdo ví, jak pracuje podvědomí…. Já rozhodně ne, tak se tak trochu podezírám, že kromě nadšení zafungovaly i výčitky z pořádného kusu kavárenského dortu. Nevadí, jakákoli motivace dobrá, alespoň budu v těch osmdesáti v Norsku ve vrcholné běžecké i lyžařské formě, duševní pak už bude jedno.