Měli jsme včera na
gymnáziu přednáškový den. Zvát si do školy odborníky „všeho druhu“ J
nebo se za nimi na různé debaty či programy vydávat je normální, my jsme je
poprvé sezvali v takovém počtu. Ten počet byl dvacet jedna, tedy jedenáct
přednášek v prvním bloku, jedenáct ve druhém - jedna se opakovala, kdyby
to snad někomu nevycházelo. Matematik, biologové, ekonom, novinář BBC,
literární teoretici a překladatelé, odbornice na portugalské fado, člověk,
který zároveň vede výcvik v URNĚ a zároveň postgraduálně studuje teologii
a je jáhnem… Určitě jsem na někoho zapomněla.
Nervózní jsme byli
dost. Že přednášející hromadně ulehnou s chřipkou, že selže technika, že
se studenti sice disciplinovaně na přednášky přihlásili, ale ani jeden
nedorazí, že ….. No bylo jich dost, těch „že“. Vítěznou příhodu dne ale
samozřejmě nikdo z nás nepředpověděl. To takhle sedíme všichni ve třídách
během prvního bloku, když kolegu-spoluorganizátora vytáhne na chodbu paní zástupkyně.
Prý k řediteli právě napochodovala ochranka velvyslance problematického státu,
že to tu jdou okouknout, „šéf“ že už je na cestě na tu besedu, co tu s ním
má od jedenácti být! Lukáš pak vyprávěl, co mu v tu chvíli běželo hlavou.
Vůbec nepochyboval J: do školy jede izraelský velvyslanec a
nikdo o tom neví, tak to je jasný, to ho sem někdo vylákal a spáchá tu na něj atentát.
Jen mu nebylo jasné (rozuměj Lukášovi), jestli budou střílet ze střechy nebo je
tu někde časovaná bomba.
Vysvětlení, jak už to
tak bývá, bylo veskrze prosté, když se tedy k němu všichni zúčastnění
dobrali. Jedna z kolegyň velvyslance na debatu skutečně zvala, když jí ale
návštěvu nikdo nepotvrdil, pustila vše z hlavy. To ráno odešla s nejmladšími
studenty do kina J. A chudák Lukáš pak ještě nějakou dobu
sám sebe přesvědčoval, že když se tedy velvyslanec na půl cesty otočil a vrátil
„domů“, snad někoho napadlo bombu „vypnout“.
Žádné komentáře:
Okomentovat