Hotel Nekonečno v Zemi čísel z knížky Ivara
Ekeland spravují manželé Hilbertovi. Někdy se dost hádají, což dráždí zejména
Kočku. Čísla se ze sudo-liché rovnováhy vyvést nedají. Ani když u dveří
zazvoní nula, u které chvíli není úplně jasné, zda ji lze za číslo považovat, ani
když autobusem na návštěvu dorazí dvaačtyřicet písmen.
V hotelu je veselo, hraje se tu na sčítání,
odčítání a násobení, příležitostně i dělení, ačkoli to zdaleka nemohou hrát
všechna čísla, a už vůbec ne nula. Ačkoli je hotel neustále plný, vždycky se
pro nové hosty najdou volné pokoje. Dokonce i pro zlomky, které se objeví až v samém
závěru. A to je právě to , čemu se Kočka snaží přijít na kloub.
Jestli tomu přijdou na kloub i děti, totiž jestli přečtením
knížky „Kočka v zemi čísel“ získají jakous takous představu o nekonečnu,
to netuším, zatím jsem ji totiž na dětech netestovala. Že je ten pojem
fascinuje, to však zaručeně vím. Pětiletého už snad víc než dva roky. Používá
ho jako číslo obrovsky velké a nedávno se ptal, co by se stalo, kdyby
nekonečno vydělil dvěma. Tříletá sestra si alespoň v konverzaci potvrdila
hypotézu, že nekonečno nikde nekončí.
Popravdě řečeno, nejsem si jistá, že testovat budu,
ačkoli mi knížka připadá milá a vtipná, snad až fakticky na závěr
se zmiňovanými zlomky, možná už fakticky moc těžký. Trošku mám obavy, že by mohly ohledně čísel příliš brzy
pochopit příliš mnoho (teď nemám nutně na mysli nekonečno) a co potom ve škole,
že… Ta škola.
Žádné komentáře:
Okomentovat