sobota 1. února 2014

Ucpanej systém v DD


Několik dní nešel doma Internet. Obrovská úleva, skoro jsem si říkala, jestli ho neodhlásit. Ale ne, ne, spousta věcí by byla komplikovanější, stresovější, nemožnější… přesto příjemný oddech.

O divadlech, o divadlech vůbec nestíhám psát. Tak teď rychle alespoň o jednom: Ucpanej systém v Dejvickém. Na webu uvádějí, že pro velké množství  nutných vulgarit nedoporučují brát na představení děti do patnácti let a vůbec nechodit, jste-li na takový způsob vyjadřování citliví. Ne že bych je snad běžně měla ve slovníku, ale na jevišti mi sprostá slova vadí, jen když jsou samoúčelná, když mají prvoplánově vzbudit smích – ostatně podobně jako divadelní nahota. Tady to tak není. Známý pana Stránského si ve čtvrtek o přestávce posteskl, že nebýt těch vulgarit, byla by to hezká hra. Asi nebyla, mnohé by ztratila, to prostředí by uvěřitelné nebylo.

Edinburgh, putyka fotbalového klubu v x-té lize. Alkohol, sex, násilí, bezohlednost, primitivnost… ale (na rozdíl od některých autorů recenzí) myslím i velké pochopení, soucit s lidmi ze dna společnosti. Vtipy, jazykové hříčky, gagy! Zabloudí sem i univerzitní profesoři, aby vedli disputaci o existenci Boha. A k tomu Bůh sám. I on mluví sprostě. Bůh hraný Ivanem Trojanem, který bydlí v patře nad putykou a v županu dolů schází čekat na instalatéry, aby mu opravili havárii kanalizačního systému, při níž byl ohozen lejnem. „To jsou vaše sračky,“ vykřikuje a čte si Nietzscheho.  A právě podobné skryté významy, vtipy postavené na tom, že víte, že si domyslíte, ty mě bavily moc…. Gagy mizí, atmosféra houstne, dojde k tragédii, Bůh to vzdává, instalatéři nepřicházejí. Ano, naše sračky.


Hra je dramatizací povídek z knihy Acid House Irvina Welshe. Dobře napsaná, výborně zahraná, nejen zmiňovaným Trojanem, ale i Krobotem, Čermákem, Pechlátem, Melíškovou. DD zkrátka není x-tá liga.

Žádné komentáře:

Okomentovat