Tvrdím,
že každý člověk má určitou tělesnou melodii, někdo v mollové tónině, někdo
v durové. Mezi lidmi samozřejmě naleznete daleko jemnější rozdíly: jeden
je adagio, druhý, allegro, jiný furioso, další lento, ještě jiný moderato… A
věřím, že někdo talentovanější než já by každého člověka dokázal přehrát na
klavír.
Dějiny
světla od Jana Němce, dějiny – tedy život – Františka Drtikola. Knížka
nádherně pomalá a já ji čtu snad ještě pomaleji. „K čertu s první osobou,“
cituje autor Samuela Becketta na předsádce a řídí se tou větou, ve většině
knihy ke slavnému fotografovi zdánlivě promlouvá. Jsem v půlce. Obvykle
mívám problémy s tím, když se někdo snaží zrekonstruovat život skutečné
osoby, vytváří scény, u kterých nemohl být. Tohle jsem – zatím – přijala. Jan
Němec má Drtikolův život neskutečně nastudovaný. (úryvek nahoře je z knížky, z mého dneška, ne fotografův citát.)
... a jen tak asociativně, pro ten klavír, pro tu představu, jaký asi člověk by šel takhle přehrát :):
Žádné komentáře:
Okomentovat