Divadlo a víno, zase Viola.
Nepotřebuju vždycky sílu z pódia, co s člověkem zatřese, jeho otřese
a myšlení mu změní nebo alespoň zásadně posune. Tohle je spíš „jen“ čerstvá hříčka, dobře napsaná. Výborně
zahraná. Ovdovělá Paní Austenová s neprovdanými dcerami Jane a Cassandrou
přemýšlejí, co s každoroční přeúrodou jablek. Matka by ráda zase
zavařovala, džem s medem, levandulemi a zázvorem je jejím snem, ač ho v životě
nespotřebují, Jane vehementně bojuje za punč, jablečné víno, prý si ho už jako
staré panny mohou dovolit, podle Cass by se daleko více slušelo sušit křížaly,
přeci jen, jsou dcerami reverenda. A že je to umění, nejde tu jen o zahradu,
ale víc o život, plody a plody. Muži. Ti hlavně. Začínají smrdět a ženy
plesnivějí. Metafory. Spisovatelka, co se nezaprodá, co se nevdá. Její sestra, osud
podobný, jejich krásné rozhovory. Kdo co říkal a co si řeknou o nás. Ta hraje
je jemná, jízlivá, veselá, soucitná a vtipná. Stejně jako Austenové dílo, i
když se někdy vyzdvihuje jen „zobrazení doby“ a „postavení ženy“. (Ale ano, i
tady se mihne pan Darcy J). Ze života autorky jen střípeček, jen takové
nahlédnutí, za vidění ale stojí.
Fotky ze stránek Violy, nahoře Marie
Málková (matka), Apolena Veldová (Cassandra) a Lucie Štěpánková (Jane). Lenky
Lagronové hru režíroval Radovan Lipus.
Žádné komentáře:
Okomentovat