Jen
herci, jeviště a text. Světlo! Žádné zbytečnosti, na jevišti točna, na ní dvě
tyče. A ano, pak na konci ještě lano. Drsný Dublin. Poetický taky.
Hra Terminus
od Marka O’Rowa v Celetné, co
ji chci vidět ještě jednou. Jak říkám, příběhy ze současného Dublinu, rvačky,
vraždy, přebraný chlap, bylo by to možná ohrané, kdyby to celé nebylo ve
verších! V angličtině to prý zní, alespoň místy, o dost rapověji, do tak
jiné, neúderné češtiny výborně převedla Ester Žantovská. Text sám sebe shazuje
a je v něm spousta vtipných okamžiků, toť druhá věc, co – zdánlivě - nejde
k oné drsnotě. Magický realismus, fakt. Střídající se dlouhé, naléhavé,
intenzivní monology tří postav, souvislosti mezi nimi postupně vyplouvají.
Ticho i řvaní. Ač jen tři herci, mnoho postav, které vidíte jen díky tomu, že
je vidí oni, mluví k nim, hrají s nimi. Barbora Lukešová neuvěřitelná
v tolika podobách. Závěr možná moc protažený, nebo moc naléhavý, ale asi
tak má být. Pozor ovšem, zážitek je to náročný, dvě hodiny (a ještě o kousíček
víc) bez přestávky.
Žádné komentáře:
Okomentovat