středa 13. února 2013

Kulturní sedánek Kaktus a jiné takové


Před nějakými třinácti lety přemýšlela jednou v noci má kamarádka Lenka (alespoň to takhle vždycky vypráví), zda je vůbec možné, že kdysi se svými spolužačkami z anglistiky a bohemistiky rozebírala Joyce a Kunderu, když teď se jejich hovory točí jen kolem různých poloh při kojení, konzistence dětské stolice a výběru dobré školky. A tehdy, někdy mezi jejím druhorozeným a třetirozenou, zrodil se Kaktus, což je nedokonalý akronym pro Kapsí kulturní sedánek, kterýžto název skrývá příjmení hostitelů. Kaktus je s různou pravidelností pořádaný večírek, na kterém je zakázáno mluvit o dětech J a naopak „přikázáno“ mluvit o přečteném, viděném a slyšeném. Časem se naštěstí přidali i muži, kteří odmítali zůstávat doma, když jejich ženy dělaly něco tak zajímavého, totiž probíraly knihy, divadelní představení, koncerty, CDčka, výstavy a další všemožné kulturno. Já jsem se také přidala až časem a od té doby si to užívám. Někdy padne návrh na knihu, kterou si přečte víc lidí, někdy se podaří divadlo s větší účastí. Většinou jsou to ale jen náhody typu „jé, to jsem taky viděla“.
Mám pocit, že si člověk takových diskusí začne vážit až dlouho dlouho po škole, až když zjistí, že dočetl a dokoukal a strašně by to potřeboval s někým probrat. V anglosaském prostředí jsou „reading clubs“ úplně běžné, tak snad každá žena (asi je to vážně víc ženská potřeba) do nějakého patří. Kdysi se je tady snažili rozjet na Britské radě, v Praze se to nějak nechytlo, ale vím, že dlouho fungoval v Pardubicích, možná ještě funguje. Ale bez ohledu na nějaké Anglosasy, v poslední době (myslím i letech) jsem několikrát slyšela o podobných spolcích i u nás, vzniklých podobně jako Kaktus, že si prostě lidi chtěli o knížkách povídat! Nedávno mluvil v pořadu Čajovna na Vltavě nějaký pán z Brna, že se takhle scházejí v čajovně a nevím, nakolik diskutují, ale rozhodně si vzájemně předčítají. Krásné to zkrátka je, tyhlecty Kaktusy. Akorát že ten náš už nějak podezřele dlouho nebyl, těším se na další, mám na své poměry výjimečně načteno.

2 komentáře:

  1. Anonymní2/15/2013

    Děkuji za krásné texty, ráda Vás čtu!
    Až mě mrzí, že není více komentářů. Zasloužíte si je!
    Nápad s Kaktusem je skvělý!
    Mně se Žítkovské bohyně moc líbily. Teď jsem dočetla Mawera Dívka, která spadla z nebe.
    Asi jsem od toho čekala více.
    Mějte se hezky. Hodně sil před katedrou!

    OdpovědětVymazat
  2. Jé, děkuji!
    Já sama sebe sice přesvědčuju, že ty "texty" sem si píšu hodně pro sebe, abych si srovnala myšlenky a všechno hned nezapomněla :), ale komentář mne pokaždé potěší, to jo!
    Žítkovské bohyně se líbily hodně lidem, já ale taky nelituju, že jsem je přečetla - alespoň teď vím, o čem "všichni" :) mluví. A od Mawera jsem ještě nečetla nic, mám tu Skleněný pokoj, snad se k němu někdy dostanu. O Dívce jsem slyšela, že je jiná než jeho předchozí knihy, to si pak člověka snadno očekávání utvoří.
    Mějte se hezky!

    OdpovědětVymazat