Do Anglie v noci

Přistanete-li v Anglii okolo jedenácté v noci, je samozřejmě absolutní nesmysl utrácet tu noc ještě za ubytování :), to dá přeci rozum. Stejně absolutně logické je naopak vzpomenout si na studentské časy za kdysidávna, zajásat, že před jednou odjíždí autobus do Oxfordu, tam ve čtyři ráno (to už skoro svítá) vystoupit a mít před sebou „nádherně dlouhý“ den.

Noční kluby sice právě zavírají, ale  stánek s pizzou ne a už před šestou začínají na nádraží prodávat kafe. Dá se ten den nejen přežít, ale i užít, a to včetně prohlídky nádherné Bodlelian Library z roku 1320, během které vtipný průvodce nejen sděluje fakta, ale přehrává i scénky z filmového Harryho Pottera, protože právě tady (jako mnohde jinde) se natáčel. Nahlíželi jsme do zahrad, do kostelů a jídelen v kolejích, přisedali k již sedícím

 

a přemýšleli, jestli se oxfordčané pohybují po městě spíš takhle:

nebo jako někteří z nás takhle:

 

A večer odjeli do Glocesteru. Tam v sobotu sedla statečná šikovná Ivana za volant auta z půjčovny, aby po třech dnech ježdění potvrdila, že průvodce nelže, když tvrdí: „Nejvýraznější rozdíl, který většina motoristů zaznamená nejdříve, je, že v Británii se jezdí vlevo. Podle toho je třeba se chovat na kruhových objezdech a křižovatkách. Vzdálenost se měří v mílích. Jakmile si na to zvyknete, jízda se pro vás stane požitkem.“ A jiný zase, že „country roads are delightfully empty“. V půjčovně se ale původně dožadovala samolepky „Pozor, řídí cizinec!“ Smáli se, prý o tom budou přemýšlet. Proč to už dávno nezavedli? Jasně, asi to není politicky zrovna korektní, jsem si ale dost jistá, že by to všem účastníkům silničního provozu podstatně usnadnilo život.

Další velšsko-anglické imprese - doufám - budou následovat.