Vyprávěl dnes u oběda
náš pan školník, že vždy o volbách k němu nakráčí předseda komise, který
podle svých slov tu funkci vykonává už od roku 1964, významně ťuká prstem do
stolu a říká: „Pane školníku, hlavní je, aby volby měly důstojný průběh.“
Nechala jsem se inspirovat, vehementně bušila mezi talíře a apelovala na
školníka, ať hlavně zajistí důstojné výsledky, průběh že mi je koneckonců dost
jedno. … Akorát že nějak v hloubi duše
tuším, že ačkoli je školník osoba ve škole nejdůležitější, přeci jen má jeho
moc jistá omezení. … Dopadne to špatně, bojím se.
A tak jsem si alespoň
znovu otevřela publikaci, kterou nedávno vydal Aspen Institut. Mapuje pozitivní
věci, jichž česká společnost dosáhla. Je to čtení často překvapivé, člověk si
může říkat, že jsou to „zvláštně“ vybrané jevy, podivné, nevěrohodné průzkumy, „jak
se to dá změřit“, „proč bychom zrovna na tohle měli být pyšní“ nebo taky „kdo
ví jestli“… A taky si to říkat nemusí, úplně klidně může mít radost. Co se tam
píše? Třeba: 1) Lidé jsou štědřejší, než si o sobě myslí (jen čtvrtina Čechů
nikdy nepřispěla na charitu). 2) Máme špičkovou péči o kojence, jsme v tom
lepší než USA. 3) Česká republika je špičkou v nanotechnologiích. 4)
Dobrých restaurací přibývá, jíme lépe. 5) Život už se (tolik) nevzdává,
sebevražd ubylo. 6) Jsme „outdorový“ národ, mladí cestují. Máme skvělé značení J.
7) Jsme národ, který má rád knížky a hudební školy. 8) Justice se odrazila ode
dna, boj se korupcí se lepší (podle zpráv Komise pro efektivitu justice při
Radě Evropy). … A tak dále. A rektoři nepůjdou na Hrad!
Žádné komentáře:
Okomentovat