Přeci ještě dovětek k předvčerejší poznámce: Tak rektoři mají doložit svoji neúčast na pondělní slávě (čímž nechci
urazit většinu oceněných)? Tu snad doloží tím, že nepřijdou, ne? (Polopatičtěji pro pana p.: Podíváte se a když je neuvidíte, tak tam nejsou. Jiné důvody - např. neschopnost zaostřit - si přeci jen dovoluji pro zítřek vyloučit). Můžu doložit důvody
nepřítomnost, ale nepřítomnost samotná je podle mého zcela evidentní,
viditelná, nezpochybnitelná… Nebo to chápu špatně? Když pan Z. před pár měsíci MCP
nemůže aspirovat na vysokoškolského učitele (a proto jej profesorem nejmenuje),
dělala jsem si naději (já vím, já naivní), že třeba nerozumí jen cizím slovům. J
Líbila by se mi představa, že pan p. vejde zítra to prázdného sálu. A vážím si Mišíkova rozhodnutí. Ale na druhou stranu mi připadá … já nevím, směšné, trapné, hloupé… jak někteří chtějí, aby vyznamenání nepřevzal třeba Jiří Suchý. Statečný za ně? Už vůbec pitomé jsou prohlášení typu „Já bych si pro to nešel!“. Kdo jsme v té pozici? Tuhle jsem někde četla, že si téměř každý člověk o sobě myslí, že je chytřejší než ve skutečnosti je. O statečnosti nebo morálce to bude platit nějak podobně. Já vím, jsou to takové ty nezměřitelné věci, stejně na ně ale myslím.
Žádné komentáře:
Okomentovat