Vycházím takhle před několika kolem poledne ze
školy, před ní televizní štáb. Sláva, říkám si, už tu moji hvězdnou
pedagogickou kariéru zaznamenala i média :). Přesto nevšímavě procházím, jako
že je to tady normální jev, předstíraná skromnost se ale nesmí přehánět, takže
na „prosímvásmůžusevászeptat“ reaguji a svých pět minut slávy … nezažívám.
Slyším jen „Aha…tak to… vy budete spíš paní učitelka, že jo?“. No to asi spíš budu,
nějak špatně pak redaktor před oslovením zaostřil, ne, nejsem těsně po škole,
nejsem ani zdaleka těsně po škole. A že by prý potřebovali mluvit
s nějakými prvovoliči. Tak byla tu varianta předstírat pozdně probuzenou
politickou uvědomělost a tvrdit, že půjdu letos poprvé, nakonec jsem jim ale radši
vysvětlila, že nemusí v hospodě naproti čekat do čtyř, a poslala je za
ředitelem, aby si domluvili natáčení ve škole. „A jak to s nimi vypadá?“ ptali
se ještě a mysleli studenty a jestli prý vědí, koho budou volit. Tak to jsem si
vůbec nedovedla tipnout. Takovéhle záludné otázky a hned před školou! Vím alespoň
já už, koho já? Nevím, bohužel nevím. A že už by to chtělo.
Žádné komentáře:
Okomentovat