Mám ráda malé výstavy.
Takové, na které můžete zajít jen tak mimochodem, žádné velké plánování na celé
sobotní odpoledne, klidně cestou z práce nebo na nákup. Jedna taková je
právě v Portheimce – „Mizející Praha“ fotografa Jana Reicha.
Na úvodním panelu
stojí: „Velké město je chameleon měnící barvy, nálady, vzhled podle stavu
prostředí. Je-li prostředí šedé, šedivé, skoro bez barvy a bez nálady,
rozložené do široké škály šedi, je i záznam reality šedivý, neustále
balancující na samé hraně světla. Ostatně tak viděl Prahu sedmdesátých let i
Jan Reich, fotograf, pražský chodec, tulák s koženou brašnou hozenou přes
rameno.“ Vrátil se tehdy z krátké emigrace
do barevné Paříže. I lidé mu tady připadali smutně šediví, proto na fotkách
nejsou. Jen domy, ohrady, dílny, nábřeží, plovárny, tramvaje, přístavy. A taky
nádraží, kde ho několikrát zatkli jako podezřelého ze špionáže, což ho prý jako
dobrodružství moc bavilo. Chodil po Smíchově, Holešovicích… místech svého
dětství. Mám pocit, že právě na mnoha nádražích by mohl podobné fotky udělat
ještě i dneska.
Ale takovéhle samozřejmě ne:
Žádné komentáře:
Okomentovat